OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

0,00 Kč

ROZHOVOR S JAROSLAVOU URBANOVOU

Paní Jaroslavu Urbanovou autorku knihy Spirála moudrosti jsme vám představili  v prvním letošním čísle Regenerace. Protože se kniha setkala s úspěchem a rozhovor měl také značný ohlas, vypravila jsem se po více než půlroce za paní Urbanovou znovu – zajímalo mě, jak jí vydání knihy a zájem čtenářů změnily život, ale také, co dále připravuje a jak se jí daří. V útulném bytě v tiché čtvrti mě přivítala paní Jaroslava, pejsek a zrzavý kocour. A potom jsem se už mohla ptát.

Jaroslava Urbanova autorka knihy Spirála moudrosti

O KNIZE

Poprvé jsme spolu mluvily jen několik dní po vydání vaší knihy, teď, po sedmi měsících, už určitě máte nějaké ohlasy a reakce…

Samozřejmě, reakcí i ohlasů jsem zaznamenala mnoho a mám opravdu velikou radost z toho, že snad všechny byly pozitivní – lidem se moje knížka líbila, podle jejich vlastních slov jim přinesla uklidnění, uvolnění… Jsem ráda, že jsem to nepsala zbytečně, vždyť autor si nemůže přát víc, než aby jeho sdělení našlo otevřeného a vstřícného adresáta! Značný ohlas měl i náš rozhovor v REGENERACI.

Čtenářský zájem ovšem neznamená jen pohlazení na duši, ale také prozaičtější záležitosti jako třeba velké množství dopisů nebo často zvonící telefon…

To máte pravdu. Skutečně jsem dostala hromadu dopisů a musím říct, že to byly dopisy velmi různorodého obsahu – v některých mi čtenáři jen sdělovali své pocity z knihy, nic nepožadovali, popisovali mi své zážitky a životní zkušenosti, většinou ale pisatelé dopisů žádali o nějakou konkrétní radu či rady. Za dopisy děkuji a zároveň se touto cestou omluvám těm, kterým jsem neodepsala – prostě nebylo v mých silách na tak velké množství dopisů odpovědět. Snažila jsem se odepsat na ty nejzávažnější dopisy, na některé možná ještě odpovím, ale na všechny to prostě nešlo.

O DOPISECH

Na jaké dopisy jste odpovídala?

Hlavně na dopisy, které se zabývaly zdravotním stavem lidí, a také na dopis, v němž pisatel žádal informace o člence rodiny, zmizelé kdesi ve světě před desítkami let. Získala jsem informace, kam ta dáma odešla a kde zemřela. Další pisatel chtěl tímto způsobem doplnit chybějící, zcela podrobné údaje do rodokmenu, ale to už je mnohem složitější. Taky si kladu otázku, zda do této sféry můžu zasahovat… I v případech nemocí, žádostí o diagnózy atd. však doporučuji konzultaci s lékařem, příslušné vyšetření atd. Takové doplnění informací považují za vhodné a vnímám to jako už zmíněné vyrovnání mezi intuicí a racionálními zdroji informací.

O JASNOVIDNOSTI

Zdá se, že člověk s jasnovidnými schopnostmi nebo vůbec fenomén jasnovidnosti lidi mimořádně zajímá nebo dokonce až fascinuje…

Ano. Lidé se totiž většinou domnívají, že když má někdo jasnovidné schopnosti, je schopen odpovědět na jakoukoliv otázku, což ovšem vůbec není pravda! I jasnovidnost má své zákonitosti a ty je třeba respektovat. Už jsem se asi zmiňovala o tom, že otázky na téma »kdy kdo zemře« atd. po určitých zkušenostech už nepokládám, a i kdybych je položila, stejně odpověď nedostanu. Smrt je obestřena jistým tajemstvím a člověku nepřísluší do těchto oblastí otázkami zasahovat. Pokud je dotyčný člověk už mrtev, tak tuto informaci dostanu, ale datum smrti dosud živého člověka je tabu. K věštění je třeba energie, klid a vnitřní soustředění, což se často snažím lidem vysvětlovat, ale bohužel ne všichni to chápou. Někteří si mě pletou s automatem na informace.

Myslíte, že je možné při »nevhodném zacházení« o tuto schopnost přijít?

Sama na sobě jsem zažila stav, kdy jsem ve snaze vyhovět tazatelům a odpovědět na velké množství jejich dotazů začala pociťovat, že moje intuice přestává fungovat obvyklým způsobem, tak, jak jsem byla zvyklá. Ztrácela jsem soustředěnost, která je naprosto nutná, a to pak člověk začne pochybovat o správnosti svých odpovědí a o své intuici vůbec – což je samozřejmě začátek konce. Musela jsem na nějaký čas věštění nechat. Od té doby jsem opatrná. Doporučuji všem, které tato schopnost zajímá nebo kteří by rádi touto cestou získávali nějaké informace, aby dobře zvážili, kdy je možné získat informace i jiným způsobem z reálnějších zdrojů a kdy je skutečně jediným zdrojem intuice. Svou vlastní intuici může rozvíjet každý. Je třeba vyvážit intuici i rozum. V krajním případě – pokud by byl vždy po ruce dobrý jasnovidec a odpověděl na každou otázku, znamenalo by to konec tazatelova osobního vývoje. Člověk se má totiž na světě naučit i to, co v pravý čas udělat, jak se zachovat… Taková rozhodnutí a zkušenosti z nich plynoucí znamenají posun v našem vývoji. Podobné rozhodování může samozřejmě být pro člověka velmi obtížné a zatěžující.

Setkala jste se s tím, že by chtěl někdo vaše schopnosti zneužít?

Zneužít snad ne, spíš se setkávám s tím, že mě lidé oslovují kvůli naprostým malichernostem, někdy dokonce – promiňte to slovo, ale nemohu to říct jinak – hloupostem. Třeba mi někdo volá proto, aby se zeptal, zda jeho známý, jemuž hodlá vzápětí zatelefonovat, bude doma a zda telefon zvedne! Přitom stačí prostě vytočit příslušné číslo a okamžitě to zjistí! Nebo na mě někdo sype po telefonu rychle za sebou spousty otázek a čeká okamžité odpovědi. Zaznamenala jsem i případ, kdy mě chtěla tazatelka »vyzkoušet« ze správnosti mých odpovědí. Z dopisů i z telefonátů je vidět, jak jsou lidé skutečně různí – někdo zdvořile požádá o radu ve skutečně důležité věci, ale jsou i lidé, kteří mi telefonují ve zcela nevhodnou dobu a považují za samozřejmé, že všeho nechám a budu odpovídat na jejich otázky. Věřte, že já opravdu ráda pomůžu, jsem ráda, když mohu přispět radou člověku v obtížné životní situaci, ale mám přece také svůj život, svůj denní program, své plány atd.

Zaznamenala jste také dotazy typu: Mám zůstat se svým manželem, nebo od něj odejít?

Těžko ode mne může tazatel očekávat, že mu jednoznačně řeknu, jak se v takové věci zachovat. I když mu třeba sdělím nějaké informace, rozhodnout se musí sám. Já na sebe nemohu brát odpovědnost za rozhodnutí druhých, navíc významná rozhodnutí často představují důležité karmické body. Já na sebe nemohu brát karmu jiných lidí. Osud člověka se musí naplnit, ale je dost prostoru pro vlastní vůli člověka. I to je důvod, proč jasnovidec nebo věštec některé věci nemůže kategoricky prohlašovat. Každý, kdo se zabývá něčím podobným, musí vědět, do čeho se smí pouštět a kam naopak nesmí zasahovat.

Jak vy rozvíjíte a pěstujete svou intuici?

Myslím, že míra intuice je člověku daná. Já se snažím uklidnit hladinu mysli a zbavit se veškerých negativních vlivů i zbytečných myšlenek. Důležité je pozitivní naladění – všechny negativní emoce jako závist, odpor k někomu, zášť atd. musí pryč. Je třeba také v okamžiku věštění potlačit rozum, který se vtírá – jak jsem už říkala, rozum je důležitý, ale až pro vyvážení, aby člověk úplně »neuletěl«. Přímo při věštění nebo inspirovaném psaní musí ale racio ustoupit do pozadí, protože tyto okamžiky jsou skutečně pouze doménou intuice. Už v předchozím rozhovoru jsem se zmiňovala, jak nesnadné pro mne bylo naučit se soustředění. Pracuji na tom stále, protože bez soustředění bych nebyla schopna vnímat to, co ke mně přichází. Teď už ani nepoužívám planžetu, zamyslím se nad něčím a dostávám odpovědi. Výhodou planžety je ale to, že se těkající nebo příliš rychlá mysl zpomalí.

Jste jedna z mála osob obdařených jasnovidnou schopností, která může takto získávat i informace o sobě a rady pro sebe…

Vím, že je to poněkud nezvyklé, ale mně to prostě tak funguje. Dostávám odpovědi i na otázky týkající se mě samé. Jedinou výjimkou byla moje otázka ohledně zdravotního stavu jedné velmi blízké osoby (dotyčný člověk zanedlouho zemřel), a protože – jak už jsem se zmínila – toto téma je tabu, odpověď jsem nedostala. V mládí jsem chodila ke kartářce, teď už nechodím – nejlépe si stejně vyložím karty sama. Za života mého manžela, který byl skutečně výborným astrologem, jsem se mohla plně spolehnout na jeho předpovědi a zdaleka ne jenom v důležitých záležitostech, ale i ve zcela běžných věcech všedního života. Příliš často ale otázky týkající se mojí osoby nepokládám.

O PSANÍ

Vraťme se zpátky k vašemu psaní – připravujete nějakou další knihu?

Ano, pracuji na další knize, bude sice žánrově poněkud odlišná, ale doufám, že také zajímavá. Jde o monografii mého manžela prof. Štěpána Urbana, který byl zakladatelem kytarové třídy na pražské konzervatoři a kromě toho také význačným duchovědcem – antropozofem a astrologem. Požádala jsem Štěpána Raka, aby knihu doplnil svými vzpomínkami na mého manžela, protože – jak už jsem také říkala v našem zimním rozhovoru – Štěpán Rak byl nejdříve manželovým žákem a potom i přítelem. Sama se na tyto vzpomínky velmi těším, protože pan Rak má výbornou paměť a konkrétní situace a citáty z nich si pamatuje naprosto přesně a doslova.

Bude podle vás kniha zajímavá i pro lidi, kteří vašeho manžela osobně neznali nebo kteří nejsou kytarovými odborníky?

Myslím a doufám, že ano, protože v knize najdou čtenáři i manželovy názory a poznatky z oblasti duchovědy, filozofie, astrologie atd. Proto jsem také přizvala ke spoluautorství Štěpána Raka, který s manželem strávil mnoho času diskusemi na takováto témata.

Jaký název jste pro knihu zvolila?

Vybrala jsem název Kytara, má láska, protože kytara byla skutečně velkou manželovou láskou a hodně udělal pro její propagaci – podle české kytarové školy, kterou založil, se učilo i v zahraničí, získal také různá uznání za kytarové skladby, které zkomponoval.

O SOBĚ

A co vlastně děláte, když zrovna nepíšete – vedete společenský život, máte přátele?

Mám přátele a jsem za to ráda, protože považuji přátelství za velmi podstatnou hodnotu. Je dobré, když člověk umí být sám, a duchovně zaměřený člověk by to určitě měl umět, ale život bez přátelství je ochuzený. Mám pár celoživotních přátel a pak také přátele, s nimiž jsem se seznámila a sblížila postupně v průběhu života. Většinou jsou to lidé zajímající se o duchovní záležitosti, takže nás spojují i společná témata. Bohužel, někteří z mých blízkých už zemřeli.

Mluvily jsme spolu o vašich rozmanitých životních zkušenostech… Myslíte si, že věci se vracejí?

Nepochybně. Jsem o tom naprosto přesvědčená. Všechno se vrací, to dobré i to špatné, sama s tím mám spoustu zkušeností na různých úrovních, dokonce i na té jednoduché – materiální. Když někomu něco dám, třeba nějaký dárek, velmi brzy podobnou nebo dokonce stejnou věc dostanu od někoho jiného. Pokud je člověk lakomý, tuto zajímavou zkušenost nezíská, ale ten, kdo dává, se s tímto principem jistě setká. A samozřejmě tento princip funguje i ve sférách nemateriálních, ale to je snad až zbytečné říkat – to je přece jasné!

V souvislosti s tím nemohu vynechat otázku, týkající se letošních povodní – získala jste k tomuto tématu nějaké informace z vašich »vyšších« zdrojů? Jaký je smysl těchto drastických událostí?

Samozřejmě – na některé věci jsem se ptala a odpověď mě ani příliš nepřekvapila. Povodně jsou jakýmsi »zdviženým prstem« pro všechny lidi, výrazný podnět k přehodnocení vztahu člověka ke spoustě věcí, zejména k přírodě. Příroda se brání, protože člověk se k ní chová velmi tvrdě a nemilosrdně. Je buď sobecký, a pak se všechno snaží podřídit pouze svým osobním potřebám, nebo flegmatický a je mu to prostě jedno. Vzpomeňme na kácení lesů, znečišťování vod a ovzduší, o vztahu ke zvířatům ani nemluvě. Zvířata jsou přitom tak skvělí tvorové s nezastupitelným místem v řádu stvoření! V žádném případě ovšem nechci říct, že bych někomu přála vytopený dům nebo zničený majetek – připomínám jen všeobecnou nutnost získat uvědomělejší vztah k přírodě a ke světu vůbec.

A jak jste vlastně strávila letošní léto?

Prací na již zmíněné knížce, jako lektorka jsem se zúčastnila redakčního semináře v Krkonoších… A také jsem uvažovala o tématu další knihy, protože psaní mě velice baví a těší.

A o čem bude?

To se uvidí, nechte se překvapit…

Překvapit se nechám ráda. Tak hodně energie a inspirace a zase někdy nashledanou, milá paní Jaruško…
 

Zuzana PAULUSOVÁ

zdroj: Regenerace 10/2002 

 

→ Koupit knihu 



<
 zpět na předchozí stranu

inPage.cz - webové stránky, doména a webhosting snadno.